Říkáte si, že dřív bylo líp? Žádná válka, nebo aspoň ne za humny, pivo i plyn za hubičku, doma přes zimu ve spoďárech a v létě plný bazén vůbec neodnesený tornádem? Lidi spolu víc mluvili, a když si dali do držky, tak jen z dobrých důvodů? Nikdo se nemusel kvůli nikomu omezovat a mohl svobodně chcípnout na tetanus, černý kašel nebo automobilismus? Byty se kupovaly jak rohlíky, koblihy byly větší a sirky líp hořely? Výborně, pojďte s námi do pohádky, teda do pravěku. Něco tak prehistorického, jako je fosilizovaný hudební žánr noise rock, aby člověk pohledal. Staří oteklí proplešatělí chlapi v uválených riflích budou chlemtat pivo, dělat dad jokes a hekat u tahání aparátů, načež spustí nelidský, nesmyslný bordel na elektrické kytary a jiné historické nástroje, do kterého budou neartikulovaně ze všech sil řvát a mezitím přidávat další nablblé vtipy. Jedna kapela má hned tři kytary, asi si myslí, že jsou Iron Maiden, druhá má dvě basy a třetí dokonce tři, vůbec to nedává smysl. Někdo má v tomhle věku už rozum, někdo má motorku, někdo milenku a někdo hluk. Psychedelický hluk, psychopatický hluk a psychotronický hluk, dohromady totální boomercore. Není náhodou, že ústřední figury obou hlavních uskupení se jmenují Bugrr a Hukot. Možná se ve skutečnosti jmenují jinak, ale to už si nikdo nepamatuje. Jestli vás už serou všechny ty trendy kapely, přijďte sem, tady nebude cool vůbec nic.
Děti deště
Dávná láska, co rezaví plechy, industriální blues, totální sonické hymny pro tři lidi na Flédě před skoro dvaceti lety, metal z Chuchle, láska a chcanky, perverzní rokenrol, 50 odstínů bordelu a instinktivní hypnotický hluk. Teď se třemi kytarami v sestavě našli klíč k něčemu zásadnímu. „Tlupa pravěkých lidí, co na kytary hrají pazourkama" praví guru nejmenované sekty. A vůbec, všechny e-maily by měly mít maximálně pět slov, z nichž většina jsou citoslovce.
Kiss Me Kojak
Stopy vedou z legendární temnoty okolo Hradce, kde rozhodně žádný růže nerostou, brodí se notně špinavou řekou, jež je na prodej, až k východu slunce nad šnečí farmou kdesi ve Šluknovském výběžku. Láska nás nerozdělí, ale roztrhá na kusy, ať už trubkou, nelidsky zkreslenou basou či buldozérem, vyjde to nastejno. „Zoufalý řev dezorientovaného mutanta se nese postapokalyptickou krajinou" psalo se v denním tisku.
N00100000!
Mezinárodní den hluku pomůžou oslavit benjamínci s věkovým průměrem 40 let a jejich tříbaskytarový chaos. Zastydlí obdivovatelé Gnu a celého Silver Rocket panteonu se snaží být papežštější než papež, jsou ale ještě malí, tak si netroufají na pořádný noise a ředí ho jinými žánry a počítáním do pěti. „Okamžitě to vypni nebo volám policajty!" je jedno z těch příznivějších hodnocení jejich vystoupení.